Psychologie štěstí

Mnoho lidí si myslí, že ví, co je udělá šťastnými. Spoustu lidí automaticky napadne myšlenka na peníze. Ukazuje se, že kromě extrémně nuzných lidí na hranici chudoby nejsou peníze prostředkem štěstí. Jinými slovy platí: "Za peníze se štěstí nekoupí."

To znamená, že míra, do jaké jsme schopni pociťovat určitou úroveň štěstí, závisí na tom, jaké máme vrozené predispozice k prožívání pocitu štěstí. Někteří lidé jsou "veselá kopa" už od narození, jiní se k tomu musí složitě dopracovávat. Z 10 % je náš pocit štěstí dán vnějšími okolnostmi, jako je např. náš věk, osobní historie, zdraví, ale také pohlaví, rasa. Zbývajících 60 % prožívání osobního štěstí (čili největší část) se odvozuje od záměrné aktivity.

Samozřejmě že genetickou predispozici k pociťování štěstí moc ovlivnit nemůžeme. Proto je dobré se zaměřit na oněch 60 % osobních aktivit. Neutápět se v pochmurnosti, víc si všímat a oceňovat přehlédnutelných věcí, které nás mohou udělat šťastnými, ale obvykle je ignorujeme, např. příjemná snídaně, milá situace na cestě do práce či do školy, pozornost ze strany blízkých apod. Taky zde můžeme zahrnout faktory, jako je dostatek spánku, sexu, blízkých vztahů či přátelství.

Pozor však na zabijáka štěstí – tím mohou být přehnané očekávání spojené s materiálním bohatstvím a majetkem. Neplatí úměra, že víc jmění a majetku = více štěstí. Zatímco např. průměrnému Američanovi na začátku 20. století udělalo radost, že má dům a auto, dnes je naprostou normou mít dům, byt, chatu a k tomu alespoň dvě auta.

Několik kroků ke štěstí

Štěstí obvykle přichází s vědomím a spokojeností z toho, co máme, nikoliv z myšlenek, co nemáme a chtěli bychom mít. Co nás tedy může udělat šťastnými?

• Neporovnávejte se s druhými – po stránce finanční, tělesné, sociální. Je to past, protože se vždy najde někdo, kdo je na tom lépe než vy.
• Posilujte svoje vztahy s blízkými. Čím více opravdových vztahů, přátel a blízkých lidí kolem sebe máte, tím je pocit štěstí větší.
• Pravidelně cvičte. Prokázalo se, že tělesná aktivita a cvičení se pojí s pocitem spokojenosti.
• Zabezpečte si přiměřené množství spánku, který je nevyhnutelným komponentem zdraví.
• Stanovte si dosažitelné cíle, raději více menších cílů "při zemi", než jeden obrovský a nedosažitelný.
• Nelpěte na minulosti, zejména na té destruktivní (smutky, křivdy, ošklivé vzpomínky). Z minulosti čerpejte pochopení a poznání, které zužitkujete v přítomnosti nebo které vám pomůže se vyhnout opakování stejných chyb v budoucnosti.
• Začleňte do života také rutinu. Výzkumy ukazují, že navzdory názoru, že lidé potřebují změnu, rozličnost a možnost výběru, ve skutečnosti to není úplně pravda. Čím víc máme neomezených možností na výběr, tím více jsme ve stresu. Příkladem je už jen třeba výběr z množství příchutí zmrzliny nebo z velkého menu v restauraci. Co si mám vybrat z tolika možností? A teď si to zkuste na plánování. Máte na večer pět možností: koncert, kino, večeři s přáteli, párty, minigolf… A vzniká rozhodovací paralýza. Rutina nám tedy pomáhá limitovat větší počet voleb, a dává nám tak řád a pohodlnost spokojit se s tím, co známe, v čem už umíme chodit, co je nám blízké.
• Buďte spokojeni s tím, co máte. Závist a žárlivost nad tím, co nemáme a co mají druzí, nás šťastnými obvykle neudělá. Buďte raději vděční za vše, co máte.
• Pomáhejte druhým. Altruismus a prosociální chování může podporovat pocit štěstí, protože se cítíme potřebni. Pozor ale na spasitelský komplex či zachraňování, to vede k očekávání vděku nebo oplátky, která nemusí přijít. Pomáhejte nezištně, ale ne nad rámec svých sil.
• Radujte se z malých věcí. Když oceníte maličkost, budete násobit malé pocity štěstí. Tyto malé radosti se vám budou sčítat a nebudete čekat, až budete hubení, vdané, bohatí atd. Oceňte každý malý pokrok na vaší cestě.