Můj příběh
Svízelná cesta života nastala již kolem věku 9 let, teda alespoň ta, co jsem si více uvědomoval a pociťoval. Velké problémy s dechem a alergiemi, obecně horní cesty (průdušky) byly průšvih. Už tehdy jsem vnímal, že v kruhu domácím není dobré klima, ale nevěnoval jsem tomu pozornost. Za prvé jsem tomu nerozuměl a za druhé jsem to považoval za normální věc.
Od 15 let jsem se začal hodně angažovat v posilování, bojových sportech, cyklistice atd. Špatná kondice a nesprávné držení těla byly znát, ale jsem ročník, co byl pořád v pohybu, nikoliv na PC.
Později přišlo zlepšení stavu, ale nebylo to kdoví co. Od mých 20 do 40 let se přidalo vitiligo (narušená pigmentace, bílé fleky na kůži), špatné trávení, křečové žíly nejen na nohách, bloky v páteři, velké bolesti hlavy. Byly to stavy, kdy jsem kvůli alergii ani neviděl na jedno oko, léků a vakcín do mě cpali horem dolem.
Cvičení velmi pomohlo mojí kondici i vizáži, stabilizovalo kosterní svalstvo, i dech byl lepší, ale jeho kolikrát neodborné a neřízené směrování přivodilo další zdravotní problémy (kolena, bolest zad).
Přišlo období, kdy jsem začal vnímat, a to už jako trenér ve fitku, že cvičení a jídlo nejsou vše, co vyřeší to, co se mi děje. A hlavně touha dobře vypadat a být svalnatý může být hodně slepá cesta, kdy v hlavě šumí jen tráva.
Víte, jsou dva typy bolesti: JEDNA, CO BOLÍ A DRUHÁ, CO UČÍ.
Více a více jsem pronikal do podstaty, že hlava (stav mysli, uvědomění si emocí a další) je onen svatý grál k podnětům, jak některé věci vyřešit nebo minimálně zmírnit.
Chci podotknout, že ne všechny věci je možné dát do pořádku na 100 %. Jsou problémy, které nás záměrně hlídají, abychom tzv. nezvlčili. Ale je to o tom, abyste nemuseli žít v neustálém strachu z toho, že TO NEJDE vůbec. Totiž strach, zejména ten nekontrolovaný, je největší spouštěč sebedestrukce, a kdo řekne, že je to blbost, tak LŽE SÁM SOBĚ, ale lhát sám sobě je konečná stanice posunu.
Na základě práce se svou myslí a nitrem jsem došel k pochopení, že je daleko důležitější pěstovat si vztah sám se sebou a začít chápat a rozumět emocím (vztek, křivda, sebe hodnota a další).
Tím nechci shazovat práci s tělem či stravou – to je jedna fáze.
Hlavně si ale potřebujeme srovnat emoce k sobě a svým blízkým, k situacím nejen z minulosti. Tyto situace udělaly to nejvíc v uvědomění si vlastní síly a možnosti posunout mnoho oblastí v životě. A to platí pořád během života, ať už jste doma nebo v práci, mezi přáteli nebo nepřáteli.
Problémy u velkých zdravotních zádrhelů těla se postupně začaly vylaďovat a stabilizovat, vitiligo se minimalizovalo, až se zastavilo, alergie odešla a připomene se jen tehdy, když se o sebe začnu starat špatně, což platí i pro další bolístky vč. kolen, zad i bolestí hlavy, žaludku a dalších no prostě celoživotní cesta.
Nejvíc se na mě v kladném slova smyslu podepsala práce se svým nitrem, doladění emocí a nastavení mysli, že ne vždy jsem tu pro všechny, protože pokud JÁ nebudu OK, tak ani pro druhé nemůžu být připraven do akce.
Pozor! To není sobectví, to je nadhled, jak si chránit svoji energii, nejít za hranu, kde se můžou spustit sebedestruktivní programy a s nimi spojená nemoc těla.
Drazí přátele, i vy klienti, nejsem tady abych vám sliboval, že po absolvování kurzu a konzultací bude vše vyřešeno na 100 % . Tak to není a nebude. Kdo vám tohle slibuje, tak lže.
Rozhodnutí je na vás. Já jsem tady, abych byl vašim průvodcem, průvodcem a oporou na vaší cestě. Společně můžeme udělat hodně práce i zlepšení vašeho mentálně-emočního stavu, a tím aktivovat vaši samoléčbu.
Je to pro nás všechny největší zkouška naší vytrvalosti a sebedisciplíny.
ALE JÁ TO ZA VÁS NEUDĚLÁM, POUZE BUDU TOU OPOROU ABYSTE TO ZVLÁDLI UDĚLAT VY SAMI.
Díky všem, co do toho jdete.